Kněz z Moravy, který zemřel v Dachau, byl blahořečen

27.09.2016 20:00
Na Moravě narozený kněz Engelmar Unzeitig, který zemřel v nacistickém koncentračním táboře Dachau, byl v sobotu blahořečen. Obřadu se v dómu ve Würzburgu zúčastnil také českobudějovický biskup Vlastimil Kročil a ministr kultury Daniel Herman. Rodáka od Svitav připomenul v neděli papež František.

Na blahořečení do bavorského Würzburgu se vydala skupina zhruba 170 poutníků z ČR. Mezi nimi bylo i 15 kněží a 14 bohoslovců z olomouckého kněžského semináře. „I dnes, stejně jako v době otce Engelmara Unzeitiga, je Kristova církev často diskriminovaná, pronásledovaná, pokořovaná a ničená. A to i v naší Evropě, která často zapomíná své dědictví křesťanské kultury,“ uvedl během mše prefekt Kongregace pro svatořečení kardinál Angelo Amato.

Za blahořečení poděkovali moravští věřící ve Svitavách při nedělní mši sv. 25. září. Během ní byl také představen zvon Beatus Engelmar. Přítomní si vyslechli jména kněží, kteří byli vězněni v koncentračních táborech.  

Mučedníka připomněl během nedělní modlitby Anděl Páně také papež František: „Proti nenávisti postavil lásku, na krutost odpověděl mírností. Jeho příklad nechť nám pomáhá, abychom byli svědky lásky a naděje i uprostřed trápení,“ uvedl římský biskup.

„Jestliže nikdo jiný nechce jít, půjdu já!“

Hubert Unzeitig se narodil roku 1911 v Hradci nad Svitavou. Na Moravě žil do svých 17 let, kdy odešel k mariannhillským misionářům do Reimlingenu v Bavorsku a přijal jméno Engelmar.

Ve 28 letech byl vysvěcen na kněze, za své motto si zvolil větu: „Jestliže nikdo jiný nechce jít, půjdu já!“

Po vypuknutí druhé světové války působil mimo jiné několik měsíců jako farář v šumavské vesnici Zvonková. Protože se netajil svými názory na nacistický režim a zastával se pronásledovaných Židů, začalo ho brzy pronásledovat gestapo, které ho 21. dubna 1941 „kvůli podvratným vyjádřením a hájení Židů“ zatklo. „Přišel jsem 3. června do Dachau. Jsem zdráv,“ napsal Unzeitig v krátkosti o několik týdnů později své sestře z nechvalně proslulého koncentračního tábora.

“Láska násobí naše síly, díky ní máme fantazii, jsme spokojení a svobodní. Kdyby jen lidé věděli, co má Bůh připravené pro ty, kdo ho milují!” (P. Unzeitig)

Nejstarší nacistický tábor, v němž se spolu s dalšími asi 2700 duchovními dostal do takzvaného kněžského baráku, se mu nakonec stal osudným. V táboře, kde mu spoluvězni přezdívali anděl z Dachau, se Unzeitig s ostatními nezřídka dělil o své jídlo nebo je jinak zaopatřoval. Také se věnoval rusky hovořícím vězňům, pro které přeložil velkou část Nového zákona.

„Láska násobí naše síly“

Když vypukla v táboře v prosinci 1944 epidemie skvrnitého tyfu a byli potřeba ošetřovatelé pro nemocné, přihlásil se muž s vězeňským číslem 26.147 jako dobrovolník. Na nemoc také 2. března 1945 umírá, den po svých 34. narozeninách.

V jednom dopise píše: „Cokoliv děláme, po čemkoliv toužíme, je to stále a pouze Boží milost, která nás vede a nese. Milost všemohoucího Boha nám pomáhá překonat jakoukoliv překážku. Láska násobí naše síly, díky ní máme fantazii, jsme spokojení a svobodní. Kdyby jen lidé věděli, co má Bůh připravené pro ty, kdo ho milují!“

Oslavy rodáka od Svitav budou probíhat až do prosince letošního roku. V sobotu 8. října požehná českobudějovický světící biskup Pavel Posád zvon Beatus Engelmar, 19. listopadu bude slavit mši sv. v Unzeitigově rodišti v Hradci nad Svitavou olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

(zdroj: L‘Osservatore Romano, farnost Svitavy, Tiskové středisko Svatého stolce, Radio Vaticana, ČTK)