Poselství Fatimy. V srdci dvacátého století

12.05.2017 12:00
Poselství fatimského zjevení Panny Marie, které vyzývá k modlitbě, pokání a obrácení srdce, je stále aktuální i v současnosti. V deníku L’Osservatore Romano o tom píše kardinál Giovanni Battista Re, který také přibližuje význam takzvaného třetího fatimského tajemství. Text kardinála zveřejňujeme v plném znění.

Foto: Mazur/catholicnews.org.uk

V roce 1917, od 13. května do 13. října, se na venkově blízko portugalské vesnice Fatima šestkrát zjevila Panna Maria třem dětem, Lucii, Franciscovi a Jacintě. Ukázala se s růžencem v ruce a sama sebe označila za Královnu růžence. Panna Maria sestoupila z nebe, aby mluvila s třemi dětmi, a předala tak na počátku tragického století naléhavé poselství celému lidstvu.  

Fatimská zjevení patří mezi ta nejvíce prorocká, neboť předpověděla pohromy, jež hrozily lidstvu. Mariánská zjevení jsou vždy projevem mateřské péče Panny Marie vůči nám; jsou znamením její blízkosti našim problémům, našim starostem a našim těžkostem; jsou voláním, abychom se vydali na cestu dobra; a jsou výrazem touhy Matky Boží pomáhat nám, ženám a mužům, kteří zde dole bojujeme proti silám zla, v překonávání nebezpečí, jež ohrožují víru a křesťanský život.

Církev pokládá zjevení a vidění za soukromou záležitost, protože nepřidávají nic k tomu podstatnému a tomu, co již známe díky veřejnému zjevení obsaženému v Písmu svatém a Tradici. Z tohoto důvodu církev nikdy nespojovala nerozlučně víru s těmito úkazy, avšak jen oficiálně povolovala úctu a v některých případech – jako je tento fatimský – k úctě povzbuzovala a podporovala ji významnými gesty, mezi něž patří i pouť čtyř papežů na portugalské místo.  

Mariánská zjevení jsou důležitá, neboť pomáhají lépe objevit Boží vůli s námi a pomáhají v lásce k Bohu a k důslednému křesťanskému životu a zachovávání Desatera i přes různé nesnáze života. Poselství, které přichází z Fatimy, má tedy velký duchovní význam. Souvisí s historickým kontextem naší doby a lze je shrnout do tří slov: modlitba, pokání a obrácení srdce. Jedná se totiž o výzvu k modlitbě, jež je cestou k záchraně duší; volání ke změně životního stylu; povolání napravit hříchy pokáním; pozvání k vlastnímu posvěcování a k modlitbě za obrácení těch, kdo jdou po cestě hříchu a zla. Panna Maria také označila úctu k svému Neposkvrněnému srdci za cestu, která vede ke Kristu, a za útočiště v nesnázích.

Obsah těchto výzev Panny Marie má hluboké kořeny v evangeliu. Proto je možné říci, že Fatima je školou víry a věrnosti evangeliu, v níž je Maria učitelkou. Její poselství je charakteristické tím, že je zasazeno do obav a tragických událostí minulého století postiženého dvěma světovými válkami, jež si vyžádaly nesčetné oběti a ničení, a dvěma diktaturami: nacismem, k němuž se připojit fašismus, a sovětským komunismem, který trval dobrých sedmdesát let. Ideologické systémy byly příčinou nesmírného utrpení pro miliony a miliony lidí, protože pošlapávaly lidská práva, pronásledovaly křesťany a chtěly vymýtit Boha z lidských srdcí. Boj proti Bohu byl skutečně velký.  

Panna Maria též ve Fatimě poukázala na dvě světové války; přizpůsobila se při tom rozumovým schopnostem tří pasáčků a používala obrazy, jimž rozuměli. Poukázala na jednu válku, jež končila, a druhou, ještě strašlivější, která měla vypuknout o něco později. Kromě toho v jednom působivém vidění, jehož obsah byl zveřejněn až v roce 2000, dala pasáčkům nahlédnout do nezměrných škod, které napáchal na lidstvu sovětský režim skrze propagaci ateismu a pronásledování křesťanské víry, a který šířil své omyly ve světě. Kvůli němu muselo mnoho křesťanů za svou věrnost víře zaplatit obětí života.

Nyní, poté, co byla na přání Jana Pavla II. zveřejněna i třetí část takzvaného Fatimského tajemství, víme, že ve výše uvedeném vidění byl předpovězen také boj proti Bohu a proti církvi, který dospěl až k pokusu zabít papeže. 13. května 1981 – 13. května! – se odehrál atentát na papeže. Jak však prohlásil sám Jan Pavel II., ruka Panny Marie vedla kulku tak, aby papež přežil. Tato kulka je nyní zasazena do korunky umístěné na hlavě Panny Marie ve Fatimě. Papež následně věrně vyplnil výzvu Panny Marie a ve spojení s biskupy celého světa zasvětil 25. března 1984 svět – a zvlášť Rusko – Neposkvrněnému srdci Panny Marie. A co se týká takzvaného tajemství, je snad již zbytečné zdůrazňovat, že bylo zveřejněno všechno.

Skutečnosti, o nichž hovoří Fatimské tajemství, se týkají již uplynulých událostí. Jeho poselství je však plně platné i pro ženy a muže naší doby. Je velmi aktuální a důležité v době, kterou prožíváme. Jeho výzvy se obracejí i k nám, neboť znovu předkládají církvi a celému světu věčné hodnoty evangelia. Poselství Fatimy směřuje do srdce evangelia, ukazuje nám cestu, která vede k nebi, a chce ve světě umožnit růst úcty k Panně Marii, jež nás vede ke Kristu, našemu božskému Spasiteli, a podpírat nás a povzbuzovat v konání Boží vůle.

Velké je světlo, jež pochází z Fatimy. Připomínat si ona zjevení pomáhá k lepšímu pochopení prozřetelnostní Boží přítomnosti v lidských ossudech. Vyzývá nás také, abychom se dívali do budoucnosti s nadějí, navzdory zkouškám a tragédiím naší doby, v důvěře, že zlo nebude mít poslední slovo. Panna Maria totiž ujistila pasáčky: „Na konci mé Neposkvrnění srdce zvítězí.“ Z Fatimy k nám tedy přichází poselství naděje, spásy a míru, s výzvou postavit Boha do středu našeho života.

(L'Osservatore Romano, 9. - 10. května 2017)

 

převzato z www.cirkev.cz