Moravská Nová Ves

 

Moravská Nová Ves byla založena krátce před rokem 1265 cisterciáckým klášterem na Velehradě. Velehradští cisterciáci zde také postavili faru s kostelem sv. Jakuba staršího. Pro svou příhraniční polohu trpěla vesnice častými cizími vpády a několikrát dokonce zcela zpustla. Katolickou duchovní správu zajišťovali v r. 1644 jezuité z Čejkovic, v letech 1653 - 1683 byla fara spravována z Mikulčic. V 80. letech 17. století za tureckého vpádu na jižní Moravu byla farnost Mikulčice s celým okolím vypálena a kostel i fara silně pobořeny. V roce 1685 patron kostela pan Jan Adam Ondřej, kníže z Lichtenštejna rozhodl, že se správa farnosti přestěhuje do Nové Vsi, kde byly podmínky příznivější.

V roce 1672 byla v Týnci postavena zděná kaple, 1673 kostel, který se později sesul a proto byl v roce 1760 postaven nový kostel Stětí sv. Jana Křtitele, roku 1862 rozšířen a opatřen věží.

 

Výstavba nového kostela a jeho historie

Gotický kostel byl roku 1770 za faráře Františka Zeheho až na věž celý zbořen a na jeho místo byl roku 1773 postaven nový chrám, zasvěcený opět sv. Jakubu staršímu.

Roku 1780 byl dostavěn hlavní oltář ke cti sv. Jakuba staršího, o 5 let později oba boční oltáře - Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Josefa - pěstouna Páně. Za další dva roky pak byl připojen oltářní obraz sv. Jakuba. O základní dovybavení kostela se pak postaral farář Václav Josef Procházka, který má na dobudování zdejšího chrámu veliké zásluhy.

V letech 1801 - 1804 nechal z vlastních prostředků všechny tři oltáře i s kazatelnou pokrýt umělým mramorem a postavit křtitelnici. Později pak dal pořídit nové varhany namísto starých, které pocházely ještě z původního kostela. A tak 2. května 1807 mohl při generální vizitaci, brněnský biskup Vincenc hrabě Schrattenbach, konečně nový kostel se vší slávou vysvětit.

S velkým zápalem se do materiálního zvelebování farnosti pustil kooperátor Václav Blažek. Nejdříve se mu roku 1860 podařilo opravit sochy sv. Floriána a sv. Václava u kostela. V roce 1894 dostal kostel novou křížovou cestu.

V té době nastoupil do farnosti P. Bartoloměj Martinů. Podařilo se mu s pomocí několika věřících pořídit do kostela novou dlažbu, varhany, zpovědnice, obnovit oltáře, kazatelnu, křtitelnici a lavice.

Na přelomu 19. a 20. století měla už Nová Ves téměř 2400 obyvatel. Farní obvod se r. 1843 zmenšil o Mikulčice, kde bylo lokální kaplanství povýšeno na samostatnou farnost a ponechalo si v péči i Těšice a Lužice. I tak však bylo zapotřebí, aby faráři v Nové Vsi vypomáhali dva kooperátoři.

V roce 1901 sloužil v Nové Vsi svoji primiční mši svatou zdejší rodák Jan Filipovič, hned v následujícím roce se zde pak konala další primice - slavil ji Jan Frýdek z Nové Vsi.

Novokněze měli o několik let později i v Týnci - v roce 1906 byl vysvěcen František Valentin Melichar, dva roky na to – 1908 - pak Josef Hanzalík.

12. července 1925 se konala primice P. Antonína Salajky, pozdějšího badatele a profesora teologické fakulty University Karlovy v Praze.

Nové zvony (po první světové válce) ve věži kostela byly posvěceny 29. ledna 1929. Hned v následujícím roce se pan farář Josef Soška zapojil do další důležité akce, která právě probíhala, a tou byla elektrifikace vesnice - nejprve byla elektřina zavedena na faru, o rok později už se svítilo elektrickými lustry i v kostele. Plných 46 let působil ve farnosti P. Josef Soška (od roku 1897 jako kooperátor, počínaje rokem 1911 pak jako farář, od roku 1940 s titulem děkana podivínského). Velmi zodpovědně na sebe vzal úkol nejen samotné duchovní správy, ale i péče o údržbu a zvelebování svěřených kostelů. Ve svém úsilí nepolevil ani po vypuknutí druhé světové války, ačkoli se dožil ve dvaačtyřicátém znovu nuceného odevzdání kostelních zvonů, které farníci tak obětavě pořídili po první světové válce.

Přesto všechno se vždy našlo dostatek lidí ochotných přispět peněžními dary nebo přímou brigádnickou výpomocí, kdykoli bylo třeba pustit se i do nákladných oprav na kostelních budovách. Tak v roce 1956 byly pořízeny a posvěceny nové zvony pro farní kostel. V tuto dobu zde působil P. František Beneš, který sem přišel z Dolních Kounic v r. 1944. Byl to velmi statečný kněz v obou totalitních režimech, výborný kazatel a vynikající muzikant s absolutním hudebním sluchem (uměl hrát i na varhany). Vedl kostelní sbor čítající 20 – 25 členů, který nacvičoval na faře. Ročně provedli několik mší (např. Říhovský a j.),  včetně Vánoční mše J. J. Ryby. Vedle jeho promluv při mších byly nezapomenutelné i májové pobožnosti, vánoční besídky u jesliček a hodiny náboženství. V r. 1960 byl přesunut do Želešic u Brna, kde v r. 1963 zemřel. Pohřben je ve svém rodném Lanžhotě.

V dubnu 1960 do farnosti nastoupil nový administrátor P. Josef Kubíček. Statečně se však pustil do díla, i když asi sotva mohl tušit, kolik úsilí si vedle samotné duchovní správy vyžádá nezbytná stavební údržba svěřených kostelních budov. Od počátku se začalo průběžně pracovat na úpravách interiéru farního kostela. Kostel byl vymalován, postupně opraven a nově namramorován oltář, zrenovována byla i kazatelna, křtitelnice, některé sochy a obrazy. P. Kubíček pracoval jako místopředseda diecézní liturgické komise, jejímž cílem bylo zavádění liturgické reformy ve smyslu 2. vatikánského koncilu, a obnově bohoslužby věnoval značné úsilí. Od teoretických přípravných prací k praktickému zavádění změn v život se přistoupilo v roce 1965. Z presbytáře kostela byla odstraněna mřížka, přibyl ambón a obětní stůl byl obrácený čelem k lidu, aby se vytvořily lepší podmínky k aktivnějšímu zapojení věřících na slavení bohoslužeb. Změny se ujaly velmi rychle a rádi si lidé zvykli zvláště na slavení mše sv. v češtině.

Za P. Františka Puchnara se v roce 1980 povedlo opravit fasádu kostela. V kostele je hlavní oltář s obrazem sv. Jakuba staršího. V lodi kostela jsou dva boční oltáře sv. Josefa s postranními sochami patronů zemědělců sv. Vendelína a sv. Izidora a Neposkvrněného početí P. Marie rovněž s postranními sochami sv. Rozálie a sv. Barbory. Oltáře jsou pokryté umělým mramorem. V přední části lodi kostela vpravo je křtitelnice se sousoším křtu Páně a sv. Jana Křtitele a na protilehlé straně je kazatelna s deskami Desatera a andělem troubícím na polnici k poslednímu soudu.

Současnost

Od konce léta 2014 byl ustanoven farářem v Moravské Nové Vsi P. Marián Kalina, pocházející ze Žiliny na Slovensku. Přišel k nám z Tišnovského děkanátu, kde spravoval 7 let farnosti Dolní Loučky, Žďárec a Olší u Tišnova.

Kněz, který zde působil před ním od roku 1990, P. Stanislav Kovář, byl ustanoven farářem v nedalekých Ždánicích.

Za dlouhého působení P. Stanislava se podařilo přestěhovat farní úřad ze staré budovy do nově zbudované fary za kostelem. Kolaudace nové fary proběhla v dubnu 1999. Fara byla dne 13. května 2000 požehnána brněnským biskupem Mons. Vojtěchem Cikrlem. Za doby působení P. Stanislava bylo také založeno Růžencové bratrstvo. Z této skupiny mladých lidí za dobu jejího trvání vyrostla tři kněžská a řeholní povolání. Vznikl sbor Zpěváčků od sv. Jakuba, studentská Polyfonie od sv. Jakuba, mládež navštívila na cestách mnoho poutních míst Evropy. Farnost a obec také prožili dvě primiční slavnosti.

Použitá literatura: Břeclavsko, Vlastivěda Moravská, Sv. 61, Brno 1969, Farní kronika

 

O historii farnosti si můžete přečíst na stránkách Městyse Moravská Nová Ves - Z D E -.