Papež František manželům: Manželství je riskem, který stojí za to

07.09.2018 22:00
Během své pastorační cesty do Irska pronesl papež František šest oficiálních promluv a k některým z nich bychom se rádi ještě podrobněji vrátili. Jednou z prvních zastávek bylo setkání s manželskými páry a snoubenci v dublinské prokatedrále Panny Marie, kde papež ve své živé promluvě reagoval na otázky manželů a snoubenců.

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

I přes všechny nesnáze stojí rodinný život za to…

Velmi živé a přátelské setkání v dublinské prokatedrále Panny Marie začalo svědectvím staršího manželského páru Vincenta a Teresy, kteří nedávno oslavili zlatou svatbu a nyní přišli mladým manželům jednoduše říct: Rodinný život je náročný, ale stojí za to. Dále vzkázali mladým, že je důležité, aby součástí manželství byla modlitba, která je nesla v těch nejtěžších okamžicích, a dodali: „S pomocí naší víry v Ježíše Krista získala naše láska nejplodnější rozměr našeho života.“

Po tomto úvodu následovaly otázky dvou mladých párů:
První otázku položili Denis a Sinead, kteří uzavřou za měsíc svátost manželství a často se potýkají s názorem svých vrstevníků, kteří zpochybňují myšlenku trvalého závazku, protože cítí, že láska je osobní a nepotřebuje žádný institucionální rámec. Jak s nimi můžeme mluvit o trvalém závazku manželství a zvláštním daru svátosti manželství?,“ zněla jejich otázka.

S druhou otázkou se na papeže obrátili novomanželé Stephen a Jordan, kteří jsou svoji teprve měsíc. Jejich otázka se týkala přípravy na výchovu dětí, jakým způsobem předávat v tomto světě, kde mnozí mladí svoji víru opouštějí, víru svým dětem.

Dětský pláč v kostele je nejhezčí hudbou a kázáním

Papež František se s potěšením přivítal se zhruba čtyřista manželskými a snoubeneckými páry a řekl jim: „Když se na vás mladé dívám, tak si říkám: ale to není pravda, co říkají, že mladí nechtějí uzavírat sňatek? Děkuji. Vzít se a sdílet společný život je moc pěkné,“ a přidal jedno španělské přísloví, které říká: Bolest ve dvou je poloviční bolestí. Radost ve dvou je radostí dvojnásobnou. Toto je cesta manželství.

V prokatedrále Panny Marie bylo přítomno také mnoho malých dětí, na jejichž adresu papež uvedl: „Je pěkné slyšet tu hudbu, která přichází zezadu: dětský pláč… To je naděje, je to nejhezčí hudba; ale také nejhezčí kázání, slyšet plačící dítě, protože je to křik naděje, že život poračuje, život jde dále, že láska je plodná.“

Staří, tj. i tchýně, mají moudrost

Při přichodu do prokatedrály se pozdravil papež František také s jednou starší paní a dodal k tomu: „Je potřeba dívat se na staré, protože staří jsou plni moudrosti. Naslouchejte starým: Jaký byl tvůj život?...“ a dále dodal: „Staří – omlouvám se za to slovo: staří, the old – mají moudrost. A také tchýně mají moudrost,“ a v prokatedrále se ozval smích.

Ať nezapadá slunce nad vaším hněvem

Dále papež ocenil svědectví padesátiletého manželství Vincenta a Terezy: „Máme se co učit z vaší zkušenosti manželského života podporovaného každý den milostí svátosti,“ a se zvědavostí jim položil otázku: „Hádali jste se hodně? Toto je součástí manželství! Manželství bez hádek je tak trochu nudné… Ale je tu tajemství: můžou lítat i talíře, ale tajemstvím je usmířit se, než skončí den. Ke smíření není potřeba mnoha slov, stačí pohlazení a usmíření je tady.“ Je to důležité, protože jinak začíná druhý den „studená válka“, a ta je velmi nebezpečná, takže „se klidně hádejte, jak chcete, ale večer se umiřte. Souhlasíte?“ promlouval papež mladým párům do duše.

Manželství je riskem, který stojí za to

Poté se vrátil k nelehkému dotazu snoubenců Denise a Sinead a řekl: „Samozřejmě si musíme přiznat, že dnes nejsme zvyklí na něco, co trvá celý život. Žijeme v ´kultuře provizoria´,“ a dále pokračoval: „Neexistuje opravdu něco vzácného, co by vytrvalo?... Ani láska?“. Je nebezpečí, že ono „na celý život“, které si snoubeci navzájem slibují, se změní na „dokud bude trvat naše láska“. Pokud se láska nebude živit láskou, nevydrží dlouho. Ono ´na celý život´ nás zavazuje lásku rozvíjet, neboť v lásce není provizorium,“ pokračoval dále papež slovy: „Láska je taková: všechno a na celý život.“ Je proto důležité neuvíznout v kultuře pomíjivosti.

„Mezi všemi formami lidské plodnosti je manželství jedinečné. Je láskou, která dává počátek novému životu… Svátostné manželství se speciálním způsobem účastní na tajemství věčné lásky Boha,“pokračoval papež v promluvě s vysvětlením, že Boží milost uschopňuje ženu a muže, aby si mohli svobodně vzájemně slíbit výlučnou a trvalou lásku. A tak se svátost manželství stává svátostným znamením nové a věčné smlouvy mezi Pánem a jeho nevěstou – Církví a Ježíš je stále mezi nimi.

„Ježíšova láska je pro manžele skálou, útočištěm v obdobích zkoušky, ale především zdrojem trvalého růstu v ryzí lásce… Riskujte! Neboť manželství je také riskem, ale riskem, který za to stojí. Na celý život, protože láska je taková,“ povzbuzoval dále Svatý otec mladé páry.

Láska je Božím snem

Papež zdůraznil, že nesmíme zapomínat, že láska je Božím snem pro nás a pro celou lidskou rodinu a dodal: Nemějte strach z toho snu! Sněte ve velkém!“ Bible nás ujišťuje o Boží věrnosti, i když naše láska zeslábne, říká svému lidu: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Žid 13,5)

„A vy, jako manžel a manželka, vzájemně se pomazávejte slovy tohoto příslibu, každý den po zbytek života. A nikdy nepřestaňte snít! Stále si opakujte v srdci: ´Nikdy tě neopustím´,“ pokračoval papež.

Víra se předává v dialektu

K otázce Stephena a Jordan papež uvedl, že prvním a nejdůležitějším místem, kde se předává víra je domov, a to díky příkladu rodičů, kteří milují Pána a důvěřují Jeho slovu. Domov můžeme nazývat „domácí církví“, protože se zde děti naučí významu věrnosti, poctivosti a oběti. „Víra se předává kolem domácího stolu, při běžné konverzaci, jazykem, kterým mluví pouze vytrvalá láska,“ zdůraznil papež s vysvětlením, že víra se předává v dialektu.

A poté se papež podělil o jednu svoji zkušenost z dětství: „Jednou, bylo mi pět let, když jsem přišel domů, spatřil jsem, jak se v jídelně tatínek, který se právě vrátil z práce, políbil s maminkou. Nikdy na to nezapomenu! Bylo to něco krásného. Byl unavený z práce, ale měl sílu projevit lásku svojí manželce.“ A dále dodal: Ať vás vaše děti vidí, jak se hladíte, dáváte si polibky, jak se objímáte; je to krásné, protože tak se učí dialektu lásky a víře, kterou tento dialekt lásky obsahuje.

„Je tedy důležité společně se v rodině modlit, mluvit o dobrých a svatých věcech a nechat vstoupit Marii, naši Matku, do našeho rodiného života,“ pokračoval papež František s povzbuzením, aby se v rodinách slavily křesťanské svátky a děti byly vychovávané k solidaritě s těmi, kteří trpí a jsou na okraji společnosti.

Poté přidal papež František jednu historku o paní, která měla tři děti a vychovávala je ve víře a vlastním příkladem je učila pomáhat chudým. Jednoho dne, právě když s dětmi obědvala, zaklepal na dveře nějaký chudák, který prosil o něco k jídlu. Jedli právě řízky, byly výborné, a maminka se dětí zeptala: „Co uděláme?“ a všechny tři děti jí odpověděly: „Mami, dej mu něco.“ Sice tam byly řízky navíc, ale maminka vzala nůž a každému z dětí půlku řízku odkrojila. Děti se bránily: „Ne, mami, dej mu jiný řízek, ne z mého!“, ale ona jim odpovděla: „Ale ne, chudým dáváme z vlastního, ne z toho, co zbyde!“ A tak tato žena víry naučila své děti dávát chudým ze svého,“ shrnul příběh papež František a dodal: Vaše děti se naučí od vás žít jako křesťané; vy budete jejich prvními učitely víry, kteří jim ji předají.“

Svět potřebuje revoluci lásky

Někdy od nás Pán žádá věci, které nejsou v současném světě zrovna populární; slabým, zranitelným a všem těm, které považuje společnost za neproduktivní, se věnuje malá pozornost. „Svět chce, abychom byli silní a nezávislí a moc se nestarali o ty smutné, odmítané, nemocné nebo ještě nenarozené či umírající,“ nastínil další problematiku dnešní doby papež František a dodal: Náš svět potřebuje revoluci lásky! ... Ať tato revoluce začne u vás, ve vašich rodinách!“

Ztrácíme naši schopnost milovat. Pomalu ale jistě zapomínáme jazyk lásky – pohlazení, sílu něhy. Zdá se, že slovo něha bylo vyjmuto ze slovníku. Není možná revoluce lásky bez revoluce něhy!,“ pokračoval dále papež s povzbuzením, aby se rodiče nebáli být dětem příkladem a mohla tak být obnovena jak církev, tak i celá irská společnost.

Nezapomínejte na své kořeny

Další téma, které papež během tohoto setkání zmínil, je, aby se v rodinách nezapomínalo na své kořeny„Děti nebudou vyrůstat v lásce, pokud se nenaučí komunikovat s prarodiči. Tudíž nechte, aby vaše láska zapustila hluboké kořeny! A nezapomínejte, že ´vše, co na stromě kvete, žije z toho, co je schované pod zemí´, jak říká jedna argentinská báseň,“ ukončil papež František svoji promluvu k manželům a snoubencům.

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)