Proč ČBK nepodporuje ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy?

19.10.2018 13:00
V současné době probíhá ve společnosti diskuze, zda by měla Česká republika ratifikovat tzv. Istanbulskou úmluvu (IÚ). Česká biskupská konference svůj postoj k tomuto dokumentu již několikrát vyjádřila. Níže je krátké shrnutí, proč nepodporuje ratifikaci této Úmluvy.

Ilustrační foto

Římskokatolická církev již z povahy svého učení rezolutně odmítá všechny formy násilí páchaného na ženách i mužích. To patří k základu křesťanské víry. Jakékoliv násilí zvláště na ženách, dětech nebo jinak slabých považuje za trestuhodné a zcela zavrženíhodné. Navíc je třeba říci, že církev vždy hlásila rovnost pohlaví a v křesťanské tradici je úcta k ženě vlastní. Možná už se také pozapomnělo, že celý koncept lidských práv vyšel právě z křesťanství a z jeho učení o lidské důstojnosti, která je stejná pro všechny lidi – ženy i muže.

Zástupci Římskokatolické církve stejně jako dalších církví, kteří podepsali prohlášení adresované poslancům ohledně IÚ, jsou ale přesvědčeni, že Úmluva není pro členy Evropské unie potřebná, ani nijak novátorská. Všechny státy EU již nyní považují dodržování lidských práv a svobod za základní pilíře svého státu. Stávající česká legislativa na činy popisované v IÚ již také pamatuje. Církve se navíc samy za potírání násilí velmi zasazují a jeho obětem podávají pomocnou ruku (např. díky celostátní síti Charity ČR, ale i nabídce různého poradenství pro lidi v krizové situaci či vztahových problémech atd.).

Postoj Římskokatolické církve k Istanbulské úmluvě se také týká pohledu na institut manželství jako na posvátný svazek muže a ženy, a na rodinu, což je podle církve jedinečný předpoklad nezbytný pro harmonický rozvoj člověka. Některé pasáže IÚ mohou být však chápány jako možné ohrožení těchto hodnot, které jsou přínosné pro celou společnost.

Jazyk Úmluvy je navíc ideologický a ideový. Ukazuje dějiny světa jako bojiště mezi mužem a ženou. Vztah mezi mužem a ženou by však měl být založen na vzájemné úctě, respektu a přátelství, nikoliv na třídním boji. Popis násilí, které je v Úmluvě definováno jako jakýsi historicky daný útlak žen ze strany mužů, je pouze zjednodušení problému. Nelze jej chápat jako východisko pro skutečné řešení. Podle analýz existují tři přístupy k domácímu násilí: psychologický, genderový (feministický) a sociologický. Psychologický vnímá domácí násilí jako problém člověka, různých poruch jeho osobnosti a psychopatologie. Genderový naopak zdůrazňuje genderové nerovnosti; v sociologickém přístupu je kladen důraz na analýzu, postavení a fungování rodiny v současné společnosti. IÚ pracuje pouze s jednou z uvedených teorií (genderovou), což církev odmítá a chce, aby byl domácímu násilí věnovaný komplexní přístup s adresováním všech jeho příčin.

Aplikace Úmluvy by také výrazně zasáhla do legislativy, výchovy a vzdělávání. I když církev plně podporuje ochranu žen a slabých, nemůže souhlasit s genderovými ideologiemi, které rovnost prezentují jako stejnost, což může mimo jiné vést až k popírání rozdílu mezi mužem a ženou.

Podle ČBK by tedy bylo dobré se místo ratifikace dokumentu – bez konkrétního dopadu na problematiku násilí – zaměřit více na prevenci, pomoc obětem či poradenství.

převzato z webu cirkev.cz