Třetí olympiáda Oldřicha Chocholáče

26.02.2018 09:00
Spolu se sportovci se z XXIII. Olympijských her v jihokorejském Pchjongčchangu, které se konaly od 9. do 25. února 2018, vrací také kaplan Českého olympijského výboru - kněz brněnské diecéze P. Oldřich Chocholáč, který je farářem v Mikulově. Ještě „na dálku“ jsme se P. Oldřicha zeptali na první dojmy.

Foto: archiv O. Chocholáče

Otče Oldřichu, kolikáté olympiády jste se právě zúčastnil?

Zimní olympijské hry v Koreji jsou pro mne třetí olympijské hry, kterých se mohu osobně zúčastnit. V roce 2014 jsem spolu s českými fanoušky odletěl na zimní olympijské hry v Soči. Byla  to pro mne jedinečná zkušenost a splnění dlouholetého snu podívat se na olympiádu. V roce 2016 jsem už jako kaplan českého olympijského týmu odcestoval na letní olympijské hry do brazilského Ria a nyní v roce 2018 na zimní hry do Jižní Koreje.

V čem se tato olympiáda  lišila od předchozích?

Jistě je něco jiného odjíždět na olympijské hry pouze v pozici sportovního fanouška a něco jiného být přímo součástí zázemí, které se Český olympijský výbor snaží našim sportovcům vytvořit. Každá olympiáda je zároveň prezentací pořadatelské země a její snahy ukázat se před světem v nejlepším světle. Pro mne jako kaplana bylo také důležité, že při letních olympijských hrách všichni sportovci bydlí v jedné olympijské vesnici. Při zimních hrách sportovci jsou rozděleni do vesnic dvou  - v jedné pro sporty na sněhu v horách a v druhé vesnici jsou sportovci pro sporty na ledě.

Jaká byla Vaše  role, jak konkrétně jste OH prožíval?

Mou službou v týmu byla služba kaplana - tedy toho, který nabízí pro věřící prostor modlitby, požehnání, bohoslužby. Svou službu jsem však vždy vnímal velmi univerzálně - tedy pro všechny sportovce a členy týmu, i když nejsou věřící. Byl jsem tak k dispozici k osobnímu rozhovoru i nad různými tématy života, radostmi i bolestmi. S kým a o čem jsem během olympiády mluvil, však zůstane „zpovědním tajemstvím“. Většinu času jsem byl přítomen v horské olympijské vesnici, v jejíž blízkosti jsem bydlel. Byl jsem také kdykoliv k zastižení na telefonu. Několikrát se mi podařilo navštívit i druhou olympijskou vesnici u moře, i když to díky vzdálenosti a obtížím s dopravou nebylo tak často. Možností k setkání bylo velmi mnoho a za každé setkaní jsem moc vděčný a nesu si je ve svém srdci i modlitbě dál.

Co  pro Vás bylo nejsilnějším zážitkem?

Vedle mnoha osobních setkání a rozhovorů jsou to jistě i nezapomenutelné sportovní výkony na této olympiádě. Silná byla zkušenost prohry a zklamání při posledních zápasech českého týmu v ledním hokeji a zároveň radost z každého medailového úspěchu. Asi nejsilnějším momentem pro mne byl medailový ceremoniál, kdy poprvé zazněla česká státní hymna. Silných momentů však každý den bylo mnoho.

Co byste přál našim sportovcům?

Všem sportovcům přeji hojnost Božího požehnání nejen do sportovního zápolení, ale i do ještě důležitějšího a mnohdy obtížnějšího zápolení životního. Aby měli vždy kolem sebe opravdové přátele, kteří je povzbudí a podrží, když se jednou  vítězí a jindy prohrává – to ke sportu a životu patří. Provázím všechny sportovce a členy týmu i nadále svou modlitbou a o to prosím i všechny kolem, abychom nakonec všichni dosáhli vavřínu vítězství – svatosti.